Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditeln

Sebeléčba autor: Kurt Tepperwein  kniha

ZDRAVÍ DÍKY SPRÁVNÉMU MYŠLENÍ

Klasická školní medicína a věda mají ještě stále potíže s pojmy,jako je ,,uzdravování ", ,,sebeléčba"  ,,být uzdravený" , či ,,spása duše" V takovýchto případech raději hovoří o ,,salutogenezi". Uzdravení je velkolepý a velkomyslný výraz, jenž daleko přesahuje obzor klasické medicíny - je tak komplexní jako sotva nějaký jiný v naší mluvě.

Uveďme si to na příkladu. Máme zcela jasnou představu o obsahu pojmu, jako je například ,,uzdravení" rodiny, nějakého vztahu či lidstva nebo dokonce planety Země?

Pro klasickou medicínu jsou však tato témata mimo její obzor, a proto neuchopitelná. Pro ni je směrodatné fyzické tělo se svými orgány a vnitřními funkcemi až po kůži - dál už nedohlédne. V této oblasti vykonala bezpochyby mnoho znamenitého a každopádně hodně přispěla k našemu porozumění tělesných funkcí a procesů.

Klasická školní medicína opravuje, což v mnoha situacích jistě může zachránit život, v jiných zase zajistit velkou úlevu při akutních bolestech. Ale vyléčí skutečně a nadobro? Je vůbec uzdravování jejím hlavním přáním?Nejde ve většině případů spíš jen o to jak postavit člověka na nohy, aby byl opět provozuschopný, aby se co nejdřív mohl zařadit do pracovního procesu?Výsledkem ,,opravující"medicíny není často nic víc, než že v ,,nezdravém" všedním dni se pacient zase dostane do běžného chodu. Může být takové vyléčení trvalé?

Sebeléčba však vychází z toho, že nic nelze opravit zvenčí, ale že proces uzdravování probíhá sám od sebe a uvnitř těla. Život se dokáže léčit sám od sebe, a to ve všech svých podobách. Mechanika poškozených hodin se nemůže opravit sama, zatímco poraněná kůže to umí. To je život. A všechno se může léčit samo jen tehdy, pokud v sobě obsahuje ,,zdravé vnitřní jádro", které stále touží po tom, aby uzdravilo zranění a celek udrželo zdravý (přičemž ,,zdravý" je zde použito ve smyslu jako celý, neporušený).

Pokud řekneme -aktivovat vlastní léčivé síly, je třeba to chápat jako proces, při němž si začneme uvědomovat vnitřní léčivé jádro a odstraňovat všechno, co vnitřním silám stojí v cestě, co je blokuje. Léčivým jádrem je míněná duše, naše vědomí.

Právě dnešním lidem, zaměřeným především na logiku, myšlení a vědomosti a ovlivněným ,,moderní vědou" (mimochodem přes sto let překonanou), často schází přístup k hloubkám duše, k okouzlení světem, mystice a spiritualitě života. Přesto se v současné době i věda otevírá novým perspektivám. Kvantová fyzika potvrdila, že pro přenášení energie, nehraje prostor ani čas žádnou roli. Navíc uznává nekonečný potenciál vztahující se k TADY(prostoru) a TEĎ (času) a poukazuje na sílu ducha.

Kdo zásadně zavrhuje léčení duchem nebo na dálku, nedostal se ve vědě ani do minulého století a mentálně ještě žije v předhistorické době kvantové fyziky. Příliš snadno se alternativním léčebným koncepcím vypaluje znamení ,,léčitelské", - ve smyslu ,,šarlatánské", - a jednoduše se zavrhnou. Stačí když se nějakému nápadu přilepí nálepka ,,léčitelství", a už se začíná s jeho zatracováním.

A nové představy, léčebné metody i lidé, kteří se jimi zabývají, jsou tak omezováni.

Jenže přesně to jsou typicky patologické mechanismy - odtrhnout, omezit, zapudit, zatratit, vypovědět, zničit. A právě tyto mechanismy je třeba začít léčit! K tomu jistě také patří skutečnost, že bychom tento důmyslný výraz léčení měli znovu uzdravit i v samotném jazyce a nechat ho opět vstát z mrtvých v celém jeho duchovním významu.

Ale především tu běží o vás! Uvědomte si, že uzdravení je možné, když se pro ně rozhodnete. Je proveditelné, pokud dáte svým vnitřním léčivým silám dostatek prostoru,aby vůbec mohly působit. Bude úspěšné, když si to připustíte a léčbě dokážete nechat volný průběh. Co je však podstatné - je k tomu třeba neomezeně důvěřovat životu.

A přesně o to se jedná! Důvěra v život to jedna z největších sebeléčitelských sil, které stojí za to abychom ji oživili.

John Naisbitt, velký americký badatel zabývající se výzkumem budoucnosti, řekl: Topíme se v informacích, ale žízníme po moudrosti. Tato kniha se nezaměřuje na vaši potřebu dalších informací ani na váš rozum. V klasickém slova smyslu v ní nenabízím nic k učení. Spíš bych si přál zaktivovat moudrost vašich léčivých sil.

A to není cesta rozumu, ale duše, vědomí. Duše je to, co důvěřuje životu, rozum je spíš pochybovač a zoufalec.

Čtěte tuto knihu očima duše.